Detektivní práce ctihodného pana Melichara Zelenohoříčka

Kapitola 1: Zbytečný začátek vedoucí k téměř bezpečnému zvratu

."CRRRRR! CRRRRR! CRRRRRRRR!" Znělo ze starého rezavého budíku. Nepříjemný kovový zvuk byl ale to jediné co dokázalo spáče probudit. Moderní budíky s nějakým příjemným zvukem který člověka probudí člověka pomalu, citlivě, jemně a tak aby člověk vstal do dne správnou nohou, nejsou pro Melichara nic užitečné. Pouze tento budík pamatující snad i doby komunismu dokázal tohoto lenocha probudit na dvanáctou.Melichar vstal, zamlaskal zívnul. Nasadil si své hnědé kalhoty obtáhlé ohavným páskem který byl na těchto kalhotách stejně zbytečný. Jeho majitel nebyl tlustý, ALE! kalhoty značky M jsou o osmnáct korun levnější než kalhoty velikosti L. Nebo podle jeho paměti byly když si je kupoval. Jendou chtěl zajít do té větnamky a podívat se kolik že ty kalhoty stojí dnes. Jeho plány mu zhatili dvě náhody.1. Jeho lenost2. Obchůdek ve kterém ty kalhoty koupil před týdnem přepadli a postříleli všechny v obchodě. Celkem tři lidé zemřeli. Prodavač který byl tého osudného večera sám, a dva lupiči kteří netušili že to sklo které tam bylo, bylo neprůstřelné. Co netušil prodavač menšinové rasy je to, že "neprůstřelné sklo" odrazí jen jednu kulku.Kalhoty byly už nasazené. Co si však nenasadil bylo tričko. Už jeho matka říkala že to tričko je odporné. To způsobilo obrovskou hádku v Melicharových 15 letech. Od té doby však uběhlo 20 let. "20 let? To nemůže bejt tolik!" Řekl si pro sebe. "Fakt že 20 let. Možná bych se s ní měl usmířit..."Co nejrychleji se oblékl. Mockrát se neoblékal. Byl nezaměstnaný a vydělával si občasným hraním fotbalu za místní tělovýchovnou jednotku hrající v divizi. Jestli zápas skončil vítězně, dal mu předseda petitsícikorunu. Když zápas skončil remízou, dostal oběd a na den piva kolik sám chtěl. Samozřejmostí bylo že se Melichar odporně ožral a druhý den po něm lezl pavilon. Když prohrál nic nedostal. Motivací bylo že za každou branku dostal stokorunu navíc. A za vlastní gol mu strhli stokorunu. Buhví proč ale na zápasy nebyl zván když dal v 90. minutě vlastní gol (již desátý v zápase). A místní celek kvůli němu prohrál 10:9. Ani to nechtěl říci své matce. Proč vůbec? Ani ho nikdy nešla podporovat na fotbalové utkání! A když dal svůj první a jediný gol své kariéry, díky tomu že brankář před odkopem dostal infarkt a Melichar zrovna stál poblíž protože si natáhl lýtko, ani tam nebyla! Nepochlubil se jí ani večer doma protože tam nebyla. To teda předpokládal. On totiž musel branku zapít. Deseti pivy z místního pivovaru, pěti vodkami a aby nevypadal cestou z hospody jako totální troska, koupil si to nejdražší co v hospodě poblíž pivovaru měli. 0,05l Boučkovu republika. Probudil se ve dvě hodiny a ještě v devět ho bolela hlava. Co si tak pamatoval tak ho jen seřvala co je to za blbce. Nebo to bylo z televize? Opilý... Co opilý ÚPLNĚ NA KÁRY si toho celkově moc nepamatoval.Dnes si ale řekl ne! Vztach s jeho matkou dnes napraví! Nechce aby jeho život skončil s tak chladným postojem s ženou co ho vychovala a ještě do jeho patnácti let na něj měla neutrální názor. Oblečený v jediném, zárověn nejhezčím oblečení které má vyšel z místa kde bydlel a šel za svou mámou. Moc daleko to neměl. Přeci jenom bydlel u ní ve sklepě. Tím líp. Najde ji připravenou. Prohledal celý dům ale jediné co našel byl nápis že šla nakupovat. Jemu to bylo jedno. Byl vždy vítaným zákazníkem hospody u Pivovaru. Jemu nákup byl k ničemu. Fakt ho ale mrzelo že si nemůže promluvit s matkou. Inu když teda byl oblečený tak mohl jít na procházku. Dlouho nebyl na procházce po městě. Naposledy když se šel projít, předseda i celý fotbalový tým ho honili po celém městysu. Vyšel. Bydlel na okraji města. Prošel kolem značky upozornující na vjezd do městysu. "Vítejte v Bratislavicích nad Hnisou. Rodiště Ferdy Lamborginiho." Přečetl nahlas nápis napsaný na značce. Ferda Lamborgini byl známá osobnost. Díky jeho příjmení si lidé začali myslet že je potomkem zakladatelů automobilky. To byla lež. Ferda si jen zajel na úřad a místo obnovení občanského průkazu si opilý řekl že by byla strašná sranda se přejmenovat. Od té doby je jeho jméno Ferda Lamborgini. A taky má kamerunské občanství které se jediné dalo udělat přes internet a občanku zaslat poštou.To je ale dávná minulost i když pár turistů se tady dodnes dostaví. Prakticky vzato jen díky němu lidé ví kde jsou vlastně Bratislavice nad Hnisou. Šel dál. Dostal se k Pivovaru. Mohl si dát pivo jenže v tom se stala vskutku velmi nepravděpodobná a překvapením dehberoucí věc. Melichar neměl na chlast chut. Chtěl se jen projít. Proč to ví jen ten nad ním. Hospodský už už chvátal přivítat hosta který je zárověn třetina příjmu hospody. Bílý jako stěna pomalu odkráčel od dveří. Zatajil se mu dech. Byla to vlčí mlha? Byl ve snu? Nemá náhodou úplavice a ve skutečnosti halucinuje celý zpocený mezi svými milovanými na tvrdé matraci nemocnice? Není to př-"Šmarja Jardo! Co tu tak postáváš jak kůl? Hybaj čepovat tekutej chleba pro štangasty! Jardo. Dyt ty seš bílej jak navápněná stěna! Co ti je?" Hospodského žena vyrušila hospodského z přemýšlení o jeho osudu."M-m-mm-mma-aa-r." Koktal takzvaný Jarda. "Nebudu to z tebe tahat jako z chlupatý deky. Vyklop mi to nebo se jdi lopotit na velevážených hostích co tu sečkávaj na chlast a topelce.""Maruno!" přiškrceným hlasem vyhrkl. "Vidíš to?""Jardo čoklové tu kálej co jsem tady na robotě.""Ale prdlajz! Melichar!""No co s ním?!""On tudy prošel a nedal si Pivo!" Kdyby to bylo jen o trochu hlasitější, Melichar by to uslyšel. Co však rozhodně slyšel byl hlasitý smích linoucí se z malé hospůdky. Ba i skutečnost že v jeho druhém domově je veselo nezměnilo jeho cíl cesty z neurčitý na DO HOSPODY!Začínal přemýšlet kam ho nohy táhnou. On sám je totiž neovládal. Změnil svůj směr. Místo chození na chodníku hlavní silnice oddělující městys a les, která ho pevně dovedla k pivovaru, zamířil více k centru Bratislavic nad Hnisou. Už z dálky zahlédl budovu místní sokolovny. Dříve měla význam. Dnes tam mají tělocvik holky druhého stupně místní základní školy, aby se kluci ve škole sostředili na sport a ne na nestydatosti. V druhé půlce sokolovny je fitko. To je používáno převážně v lednu kdy si pupkatí otcové nebo pupkaté maminky nebo dokonce celá pupkatá rodina udělá předsevzetí že budou cvičit. Začíná to tak že se první týden setkají velmi motivovaní. Druhý týden s velkou nevolí přijdou znovu, již uvědomujíc si jaké bestii zove se cvičení to vlastně čelí. Třetí týden vydrží již hrstka vyvolených ale tak demotivovaných skutečnotí. Tou podlou sviní která místo toho aby jim zajistila dobrý spánek, kvůli cvičení jsou unaveni. Místo toho aby shodili kila tak mají hlad a kila nabírají. Po lednu je jediným návštěvníkem fitka místní lékař pan Nohalekla. Ten měl nadváhu a chtěl vypadat trochu reprezentativně před svými klienty. Přeci jen kdyby vám o stodevětadevadesát deka těžší muž řekl at zhubnete, poslechli byste ho snáz než kdyby vám to řekl padesátník s tělem za které by se nemusel stydět mladý sportovec. A tak je spolu s uklízečkou jediný návštěvník Fitka. Krom tedy logické pauzy samoty v lednu.Ještě pár týdnů zpátky mu lidé říkávali upřímnou soustrast a starali se o to, jak si bez důležité osoby v jeho životě vede. Melichar to nikdy nepochopil a většinou odsekl truchlícího že kočka už byla stará a nedalo se nic dělat. Vy co si umíte dát dvě a dvě dohromady jste si již uvědomili skutečnost. Ano. To že se svou matkou 20 let nemluvil zapříčinilo to, že neví že jeho matka před 15 lety zemřela. Možná vám kleslo na mysl že asi se jí chodí omluvit každý druhý pátek. Ale to jste na omylu. Tento případ se stal poprvé a naposled.Zvláštní to svět ve kterém truchlí 15 let pro tvoji kočku... Pomyslel si Melichar. Za sokolovnou je fotbalové hřiště na kterém by právě měl trénovat dorost. Pro jistotu rychlým krokem odešel dál. Dokázali ho zmlátit hráči mladších žáků, dokáže to i tým šesnáctletých dorostenců. Přišel do nevelkého centra města. Na jednom náměstí které ale na půlce oddělovala silnice s tramvajovou tratí se tyčil špatně spravovaný kostel, před ním veřejná zahrada. Za silnicí už byl městský úřad spolu s pekárnou a policií. Všechny tři instituce, jedna důležitější než druhá se dělili o jednu budovu. A proč ne? Krom té vraždy před letos v zimě se nestávají velké zločiny. A když už jo, 10 zaměstnanců na to stačí. V úřadu se jednou měsíčně sejde aby odhlasovali jestli chtějí odložit plán výstavby nových paneláků o měsíc nebo rovnou o dva. Pekárna je nejvytíženější. Děti z blízké základní školy chodívají hned po škole utratit všechno svoje kapesné za předražený rohlík za 4 koruny devětadevadesát.Prošel kolem kaple a knihovny po které neštěkne ani pes. V místní kapli nebyl nikdo co je rok dlouhý. Občas tam bývaly přehlídky obrazu a stala se z ní dočasná galerie. Ale nebylo to k ničemu. Lidé jen přišli kouknout se na hezké malůvky a už byli v trapu.Proč se tedy zabývat? Prostě pokračoval v cestě.Zastavil se na rozcestí. Mohl jít budto na koupaliště nebo na místní rozhlednu. K přihlédnutí k faktu že sotva se dostaví na koupaliště už mu jeho známý vlastnící tento pozemek lije alkohol do chřtánu, rozhodl se jít na rozhlednu. Má času dost. V červnu zapadá slunce později. Tam kde kočil asfalt začínala prošlapaná cesta. Kolem cesty se mihnul osamělý bunkr. Sloužil na ochránění důležitých osob před útokem západu. Komunizmus ho ale nestihl dostavit a tak mu chybí cokoli krom větrání a samotného bunkru.Prošel kolem restaurace oslavující místní pramen říčky. Při stavbě však došlo k omylu. Německy mluvící archytekt netušil že restaurace má být na počest onoho pramene. Rozhodl se tedy postavit restauraci dva a půl kilometru od samotného pramene. Námitky k tomu pronesl i samotný starosta ale nebylo to ničemu platné, protože jim architekt nerozuměl ani slovo. Což bylo ještě zajímavější, že tento omyl nikomu nevadil. Místní přírodovědci zjistili, že říčka se po kilometru vlévá do jiné. A tak to nechali být.Dostal se do cíle. K vytoužené rozhledně. Představoval si klidné a mírumylovné místo. O to tvrdší byl pád do skutečnosti. Maminka v kočárku s brečícím miminem křičela na mimino v kočárku. Melichar si nebyl jistý jestli to byla příčina nebo důsledek křiku. Opodál se rvali tři kluci s klacky. Čím méně se na tyto hry věkem hodili tím více si to užívali. Chlapcům bylo asi 15 let. Jeden malý a holohlavý, jeden prostorově výrazný průměrné výšky a jeden velmi vysoký. Snad i vyšší než samotný melichar. S jeho 185 centimetry nebylo těžké najít někoho vyššího. Bylo ale těžké najít někoho vyšího v tomto věku. Kluci s věkem mezi holobrádkem a vyspělým mužem si nevšímali že je pozoruju s velmi zadurděným obličejem.I ze zhora šel slyšet úmorný pláč dítěte a jeho matky. Výlet tak skončil špatně.Vrátil se domů. Ve schránce našel kromě letáků s rumem dopis od policie. Otevřel ho a četl."Pane Melichare Zelenohoříčku, chceme abyste nám pomohl s ukradeným alkoholem. Máme velký problém zjistit kdo ho krade. Náši zaměstnanci jsou velmi zaneprázdněni prací proti zločinu jinde. Navíc nemají vlohy na dlouhodobý boj proti možná organizovaného zločinu. Potřebujeme vaši pomoc. Jste člověk který vyřešil jedinou vraždu tohoto městysu. Je nám jasné že jste chtěl okrást obět a našel jste tam doznání jeho dědy Pepy Trosky. Nám je to jedno. Pomozte prosím!"Bylo už osm večer ale proč tam nejít hned. Šéfa policie Jirku stejně nemá rád. A tak by mu dokonce i udělalo radost že Jirku naštve.Vešel do policejní stanice. Na druhý pokus. Spletl si policejní stanici s pekařstvím. Na podruhé se už trefil. V budově ho nepříjemným pohledem přivítal šéf policie Jirka. Vzduch byl suchý. Depresivnímu dojmu přispívaly i tmavě zelené stěny, nízký strop a policisté kteří mají birokracie víc, než vůle k životu."Zdravím. Jiří Novák." Začal konverzaci Jirka"Zdravím. Melichar Zelenohoříček." Představil se Melichar. Už dlouho se nepředstavoval. Naposledy kdy se představoval, hrál hru a řval na spoluhráče. "Já se z toho bronzu dostanu jako že se kurva Melichar jmenuju!" To jsou ale jen vzpomínky."Asi jsi slyšel o té krádeži alkoholu."Melichar přikývl."Už jsem se téměř rozhodl se na tebe vykašlat. Píšu ti už měsíc a před 15 minutami jsem ti poslal dopis že na tebe seru. Co jsi ten měsíc dělal?""Nic. Hrál hry. Napadlo tě někdy psát esemesky?""To je pod moji úrověn." Jirka na Melichara podíval náruživým pohledem. Melichar ucítil že tento muž už toho má dost a nevyplatí se ho dráždit. A tak se rozhodl jednání urychlit."Kolik.""Kolik?" Vyhrkl Jiří"Kolik peněz mi za to dáte?""Tebe rovnou zaměstnáme kamaráde! Myslíš si že ti dáme prachy na ruku a budeme doufat že s nima neutečeš?""Co? Ne! Já nikdy! Jak tě to může jen napadnout?""Jak? Tak já ti to teda povím." Jirka se nahlas nadechl a šlo vyvodit co se má stát. "Protože jsi to ty idiote už jednou udělal! Slíbil jsi že najdeš toho vraha a vypařil ses! Měls jediný štěstí že si ho v márnici okradl a našel jsi tam ten dopis!" Bylo zřejmé že šéf hodně řval protože si toho zaměstnanci ani nevšímali."Dobře tak jinak. Jaký bude můj plat.""Minimální.""Tolik? Tak to počítej se mnou!"Už si chtěli plácnout. Jenže Jirka zabořil ruku zpátky do kapsy."Mimochodem. Budeš mít i partáka. Psa jménem Oscar. Je hyperaktivní a úplně vypatlanej. Prý má nějaký SDHD nebo tak něco.""ADHD." Jirka na opravu nebral zřetel"No chci aby jsi se s ním pořádně seznámil." Jirka zvolal jméno psa a do místnosti vběhl černý labrador. Začal po všem poskakovat a všechno kousat. Okamžitě se vrhl po Melicharových prstech."Ty svině! Proč ho vůbec musím mít?""Protože jinak nemáme právo na dotace a v tom případě nemáme peníze na tebe."Melichar se podíval na psa, pes na něj. Chvýli se na sebe upřeně koukali. Oscar ale zkazil tichý moment tím že svému novému pánovi začal kousat nos."Jau! Bestie!""Nauč se s ním lépe vycházet. Ten pes je prakticky tvůj plat.""Za ty peníze to stojí. Ale ten pes mi bude dělat doma bordel.""Myslíš ten chlív u tebe doma?""Drž hubu." Odtrhl oči z Jiřího a koukal se na to tupé stvoření kterému se s těží dá říct pes. "Melichare, zkus se kouknout třeba za Vojtekem. Poslední dobou chlastá jak duha a nemyslím si že díky tržbám z ovčích sýrů nemá hluboko do kapsy.""Dobře no. Oskare ke mě!" Zařval na psa který se po dobu této konverzace ani nehnul. "No kámo. Vypadá to že se spolu budeme muset naučit vycházet."Pes asi projevil souhlas pozvracením Melicharových bot...KONEC KAPITOLY 1