Dream {Ch.L}

15. Ginny

Skip je ve školce. Já mám všechny povinnosti splněné a teď už jen čekám kdy mě vyzvedne Cora.
Ještě se naposledy sjedu v zrcadle. Můj klasický outfit. Jemný make-up aby se mě nikdo nelekl.

„Ahoj" usměju se na Coru.
„Tak jedeme?" Zeptá se s úsměvem a podá mi helmu. To ne ne ne.
„Nemůžeme pěšky?" Zčervenám.
„Neříkej mi že se bojíš motorky?" Zasměje se.
„No bojím no" sklopím pohled na své vansky.
„Dobře jestli nechceš nenutím tě ale můžeme to aspoň zkusit na téhle rovince?" Mrkne na mě.
„Dobře ale opatrně prosím "
„Neboj pojedu jako s porcelánovou panenkou" usměje se.
Nakonec mi to nepřijde tak špatné a dokonce jsem zvládla i otevřít oči.

„Jsi ďáblice" zasměju se když zaparkuje dřív než jeden děďula v nablejskaném fáru kdo ví za kolik peněz. Ještě na něj ukáže prostředníček a jdeme dovnitř restaurace.
„A to mě ještě neznáš tolik" zasměje se.

Po dlouhém fakt předlouhém povídání o sobě zjistíme základní věci od nějaké vzpomínky na dětství. Její zazobaný život, profesi jejího bratra až po to jak jsem se sem dostala. Sice u mě není zvykem si takto rychle pustit k tělu nějakou osobu ale Cora je úžasná duše.
Už jen to čemu všemu se věnuje. Založila vlastní dobročinnou společnost a pomáhají opuštěným dětem, opuštěným matkám nebo dětem bez rodičů a dalších několik věcí.
„Je to sice hodně náročné na psychiku ale vždy jsem chtěla dělat něco dobrého. Ze začátku jsem jezdila jako dobrovolník v ostatních spolcích ale pak když jsem to tam na vlastní oči viděla a na vlastní kůži zažila nedalo mi to a tak jsem založila vlastní. Nezaměřujeme se jen na Afriku ale prostě kde je nás potřeba" fakt obdivuhodné.
„Až tě to u Monicy nebude bavit hodil by se mi někdo jako učitel bez hranic " usměje se.
„Ale já neučím až tak úplně potřebné předměty. Dějepis a literaturu a pak společenské vědy."
„To je jedno tam jde už jen o ten pocit že jsi udělala něco dobrého. A ty lidi ty děti tam jsou tak vděční že mě tak kolikrát bolí srdce " povídá a dokonce přidá i nějaké fotky.
„Možná někdy. Uvidíme" myknu rameny a upiju ze své kávy
„Nechceš se mnou jet na závod formule jedna?" Podívá se na svůj hrníček s čajem a pak na mě.
„Formule jedna. Prosimtě tam se nehodim. Už teď se na ně všichni dívají"
„Prosimtě komu je po tom co máš na sobě "
„A kde to je?"
„Itálie, prosím budu ráda když tě tam budu mít. Jediný holky tam jsou ty zazobaný přítelkyně jezdců " dělá na mě psí oči.
„Dohodnu se s Monicou a dám ti vědět"
„Jsi skvělá "

Nakonec mě hodí domů a já se vydám pro Skipper do školky.