The Smell Of Cigarettes [CZ]

1. kapitola

Elizabeth

Někdy prostě jen nežijete váš život tak, jak byste chtěli. Nezvládáte ho. Ztrácíte nad ním kontrolu. Neužíváte si ho. Místo žití jen přežíváte. Znám hodně takových lidí, kteří se utápí v depresích a jedinou věc, kterou si doopravdy přejí, je smrt. Vlastně i já do téhle skupiny lidí patřím. Neměla bych se tím chlubit. Měla bych si to nechat pro sebe a zvyknout si, že mě zevnitř užírá bolest, trápení a nechuť. Jenomže někdy to prostě nejde. Přejete si, aby všichni věděli, jak se cítíte. Někdy dokonce chcete, aby ostatní zažívali to, co vy. A to není dobře. Každý má své vlastní problémy a občas jsou horší než ty vaše. Ale vy to prostě chcete. Z celého srdce si přejete, aby oni mohli pocítit vaši bolest. Aby zažili deprese, které zažíváte vy. Třeba by to pak pochopili a nedívali by se na vás skrz prsty. Jenomže v tomhle světě nikdo nechápe nikoho a ať se snažíte, jak se snažíte, nakonec vás stejně nikdo nepochopí.

„Stacy," povzdechla jsem si, „můžeš prostě na chvíli zmlknout? Promiň, ale hodinové poslouchání o tom, jak se na tebe Aaron podíval, mě vážně nudí." Má nejlepší kamarádka po mně hodila vražedným pohledem.

„Ale... ten jeho pohled," řekla zasněně a podívala se vzhůru na bílý, mírně našedlý školní strop.

Protočila jsem oči, „je to můj bratr. Uvědomuješ si to vůbec? Nechci poslouchat o jeho 'úchvatném' pohledu." Už si ani nepamatuju od kdy, je má kamarádka tajně zamilovaná do mého bratra. Může to být prakticky odjakživa.

„Právě proto ti to říkám," rozhodila rukama tak, že málem zasáhla kluka kráčejícího naproti nám. Uchechtla jsem se nad jejím výrazem. „Mohla bys mu nenápadně naznačit, že JEŠTĚ STÁLE EXISTUJU!" Poslední tři slova zakřičela tak, že se skoro všichni studenti nacházející se na chodbě, otočili naším směrem.

Zasmála jsem se a zakroutila nad ní hlavou. Nejednou mě napadla myšlenka, jak jsme se my dvě spřátelily. Nejspíš to bylo při nějakém Stacyném trapasu, který mě rozesmál tak, že jsem se začala válet po zemi a dusit se smíchy. Takhle to asi bylo.

„Už jsem mu to několikrát říkala," pronesla jsem.

„Říkala?" vykulila na mě její modré oči, které se perfektně hodily k jejím blonďatým vlasům. Byla unikátní, za to já jsem byla jenom já. Ale i tak jsem se všemi skvěle vycházela a patřila jsem mezi TY oblíbené na Lentonské střední. „Ty jsi mu to řekla?!"

Zasmála jsem se nad vystrašeným pohledem na její tváři, „ne, klid. Jen jsem mu to naznačila... už asi stokrát." Mohla jsem slyšet její hlasitý oddech. Prohrábla si vlasy a přehodila si je na pravé rameno.

„Víš, co jsem slyšela?" zeptala se zpěvavým hlasem.

„Co?" řekla jsem otráveně. Čekala jsem, že začne vyprávět, jak Tiffany Hamiltnová nosí vycpanou podprsenku nebo jak se Stefanie, kapitánka roztleskávaček, spustila s učitelem tělocviku. Ale z jejích úst vyšlo něco úplně jiného.

„Do našeho ročníku má přibýt nový student," vesele zatleskala rukama.

„Super," v mém hlase, na rozdíl od Stacyného, nebyla znát nadšenost, „doufám, že s ním nebudu mít moc společných hodin."

Cítila jsem, jak se její pěst zaryla do mého ramena. Zmateně jsem se na ni podívala a dlaní druhé ruky si sáhla na poraněné místo.

„Alespoň tu radost předstírej,... říká se, že je pěkný."

„Nemáš náhodou Aarona?" vrátila jsem jí úder, ale slovně. Jediné co udělala, bylo, že zakoulela očima.

***

„Třído tohle je William Danson." Hodinu psychologie jsem si opravdu představovala jinak. Měli jsme probírat Sigmunda Freuda, sakra! Na tuhle hodinu jsem se těšila celé týdny. Místo toho byly naše pohledy upřeny na tmavovlasého kluka, jehož zelené oči zářily jako slunce. Pohled na jeho tváři mě děsil. Jakoby říkal, že si nikoho z nás nepřipustí k tělu, a když se k němu co by jen přiblížíme, zabije nás. Ale jedno musím uznat. Stacy měla pravdu. Byl opravdu pěkný. Možná až moc.

„Will," opravil ho drsně. Jeho hlas byl hrubý a chraplavý,... perfektně se k němu hodil, „jen Will."

„Dobře, Wille, sedni si do volné lavice za Elizabeth." Trhla jsem s sebou, když jsem slyšela, jak učitel vyslovil mé jméno a ukázal na lavici za mnou. Ztěžka jsem polkla a sledovala, jak Will přikývl a dělal si cestu k lavici stojící přímo za mnou. Cítila jsem, jak se mi jeho pohled zaryl do očí, když prošel kolem mě. Nervózně jsem si vyhrnula rukávy na svetru.

Stacy do mě z boku nenápadně drcla a mrkla na mě. Zakoulela jsem očima a propíchla ji pohledem, to ji donutilo se otočit a věnovat se hovořícímu učiteli, který mluvil o tom, jak se dnes se dnes vrátíme k učivu z minulého týdne a příště se konečně vrhneme na Sigmunda Freuda.

Vnitřní hlas ve mně mi říkal, že ve Willovi nebude nic dobrého. Už jenom kvůli pohledu na jeho tváři, dlaním, které neustále svíral v pěst a očím, které zářily a vysílaly nebezpečné signály.

 První díl je tady! Doufám, že se vám tenhle příběh bude líbit alespoň tak jako ty ostatní. Budu ráda ze každý váš vote a komentář. 

Ještě jsem chtěla napsat, že u každého dílu se objeví písnička. Buď to bude nějaká má srdcovka nebo prostě jen song, který se hodí k dílu.